Mezi řádky
K vánočnímu rozjímání patřívá i mudrování nad tím, jak čas všechno mění a co bylo v našem mládí jiné. I já rozjímal. A všechno jiné není, zjistil jsem.
Pamatuji se třeba na fenomén čtení mezi řádky. Byla to oblíbená kratochvíle při čtení stranického tisku a posléze námět na různé debaty o tom, co se píše, proč se to píše a co se tím vlastně myslí, že se nepíše úplně všechno.
Číst „mezi řádky“ se dá i dnes. Ne proto, že by se o něčem nesmělo mluvit (mám pocit, že se naopak mluví o všem až moc…), ale protože se něco z vnitřních důvodů strachujeme říkat nahlas. Jako příklad uvedu komentář jednoho mého oblíbené teenagera k nové bundě pod stromečkem: „Není úplně hnusná.“ I když si v ní lebedí, nemůže normálně říct, že je pěkná nebo že se dárek povedl. Musí říct, že není úplně hnusná, a chvály je podle něj habaděj. Navíc aby si ti rodiče moc nefandili…
O některých věcech a událostech je těžké se bavit, abychom se s někým, s kým právě hovoříme, rovnou nepohádali. Je například ošemetné říci, že vánočně nasvícené náměstí v Žatci je krásné – i kdyby to byla pravda, tak je toho spousta, co tady nestojí za nic. Takže si jako nemalujme věci narůžovo! Protože v Žatci (tuším, že název lze libovolně zaměnit za jinou obec či město…) nemůže pořádně fungovat nic, jinak bychom neměli nač nadávat.
Proto jsem vděčný za „čtení mezi řádky“. Není třeba diskutovat o tom, zda je žatecké náměstí s vánoční výzdobou pěkné, nebo není. Stačí si prohlížet facebookové stránky přátel, kde kolem 24. prosince skoro nebylo nic jiného než přání k Vánocům – a lidé ze Žatce mnohdy použili jako podklad fotografii našeho náměstí. A fotili se na tom náměstí, na které se jinak dost nadává. A na Štědrý den tam chodili na procházky. Z toho vyvozuji, že to náměstí asi není úplně hnusné…
Úplně nemožné to ostatně ani není se Žatečany samotnými. Kdyby byli tak negativní, jak se někdy tváří, tak by třeba klienti Kamarádu-LORM (to je to sociální zařízení, jehož název zná asi každý ve městě, ale zdaleka ne každý ví, kde vlastně stojí a jak to tam vůbec vypadá) neměli tak bohatého Ježíška. Protože kdo kupoval dárky pro většinou neznámé klienty a reagoval na Strom splněných přání? Hlavně Žatečané!
Říkat můžeme co chceme. Ale mezi řádky čtu, že ten život v Žatci zase tak úplně hnusnej není...