Chcete být milionářem? Já ne!
Ač to může znít zvláštně, opravdu není mým životním cílem stát se milionářem. Než mne označíte za blázna a doporučíte mi pobyt v příslušném zařízení, dovolte, abych se to pokusil vysvětlit. Pro to, abych neumíral touhou po milionovém majetku, mám totiž několik důvodů.
Tak za prvé: Pro koho je touha být milionářem celoživotním cílem, ten tomu musí své celoživotní snažení podřídit. Což třeba může znamenat udělat kvůli tomu cokoliv. Protože, a to si přiznejme na rovinu, poctivým každodenním docházením do zaměstnání se těžko někdo stane milionářem.
Takže potenciální milionář musí mít nějaký super podnikatelský nápad (nemám.) K tomu je potřeba zarputilosti, vytrvalosti, nasazení, odvahy, pokud to mají být poctivě získané miliony (zmíněné vlastnosti taky hledám marně….) Nebo musí takový člověk extra štěstí, aby se přichomýtl k někomu, kdo výše uvedené podmínky plní, a po jeho boku se k milionům vyšvihl (štěstí, abych měl takové štěstí, mi chybí…).
Za druhé: K milionům lze také přijít také tak, že je vyhrajete. První podmínkou je, že sázíte (tuhle premisu občas splňuji), druhou pak, že úspěšně (a tady zase vypadávám ze hry…).
Za třetí: Jistě lze zbohatnout i tak, že pro vytoužené miliony člověk překročí psané či nepsané hranice zákona či slušného chování. Zase to ale vyžaduje stejně jako v případě prvního bodu nějakou vytrvalost, odvahu, byť pokřivenou, a ctižádost – vůči všem těmto rysům jsem imunní, takže ani cesta podvodníka či mafiánského bosse není nic pro mne.
Za čtvrté: Vedle toho, že člověk nejprve musí miliony nějak získat, aby byl milionářem, tak se pak s se získaným majetkem musí také náležitě chovat: Kupovat si drahé věci, předvádět se s nimi, užívat si je veřejně. Protože jak jinak dáte najevo, že jste milionář? Jako plachý a neprůbojný introvert se ale takového chování děsím…
No a za páté, což je nejdůležitější: Když má člověk miliony, tak přece nebude pracovat. To by nebyl normální, no ne? Ale co mám dělat, když nemůžu nic dělat?
Když o tom tak uvažuji, tak je hrozná dřina o tom milionářství vůbec přemýšlet…
A ještě mě napadá šestý důvod, jenž s pátým souvisí: Jako milionář nemá člověk pracovat, ale přitom se říká, že práce šlechtí! Na druhou stranu, být šlechticem znamená mít moc a bohatství, tedy mít i ty miliony... Se mi to nějak zamotalo, až z toho mám migrénu.
No prostě s těmi penězi jsou starosti ještě dřív, než je vůbec získáte. Takže je raději vůbec nechci a netoužím po tom, abych se stal milionářem.
Kdyby ovšem nastala situace, že by někdo movitý uvažoval jako já, a toužil po klidu… Chtěl se svých milionů zbavit tím, že mi je předá… Tak bych se asi obětoval. Lidi si přece mají pomáhat!