Oživení Nerudova náměstí
Oživit další část města, konkrétně Nerudovo náměstí, se chystá v letošním roce žatecká radnice. Náměstíčko dostane novou dlažbu, stromy, lavičky a sochy. To bude v první etapě. V těch dalších se pak počítá s rekonstrukcemi okolních uliček.
Místní lidé jsou skeptičtí: K čemu bude pěkné opravené náměstí, když kolem zůstanou rozpadající se baráky? Stejně tam nebude nikdo chodit, tvrdí.
Mají pravdu. Když se opraví jen veřejné prostranství, ale nic dalšího se nezmění, žádné oživení to nepřinese. Ale rekonstrukce povrchu a centrálního prostředí má být prvním krokem k tomu, aby se přidali i majitelé domů. Někdo ten první krok musí udělat – jestli se postupně nemají domy kolem náměstí sesunout k zemi. A tohle je prostě povinnost města.
Dlouhodobá vize je taková, že na Nerudově náměstí bude víc trvale žijící lidí, právě v opravených domech. Že tam bude nějaká restaurace, obchody. Povrch náměstí se opravuje tak, aby se dal využít i k parkování. A dopravně bude prostor obytnou zónou, tedy místem, kde auta mohou jezdit, ale jen pomalu, a přednost má život lidí.
Opravené Nerudovo náměstí má navíc velký smysl nejen pro místní. Jde o zajímavou trasu, kudy mohou chodit lidé z Jihu, tedy od nemocnice Husovou ulicí do centra. Zvlášť až se udělá i lávka přes Nákladní ulici k divadlu. A bude tou kousek od centra, z něhož se tudy moci chodit přes Nerudovo náměstí také do parků, do muzea, do Křížovy vily.
Taková obyčejná historie
Oprava Nerudova náměstí je důležitá i vzhledem k bohaté historii města. Ve středověku to bývalo Horní předměstí, tedy prostor dnešních náměstí Chmelařského, Smetanova, Nerudova a Prokopa Velkého. Byla to živá lokalita ve své době s vlastním názvem – Brandejs se jí říkalo. Mívala i vlastního správce, neboť to byla vlastně osada za hradbami, za Čeradickou a Červenou branou. Než se z městského příkopu stala výstavní Wussinova (dnes Komenského) alej a život se rozvíjel dál na jih, byl Brandejs okrajovou částí Žatce – s bohatým řemeslnickým životem, vlastním kostelem svatého Michala a na konci 18. století se stovkou domů a více než dvaceti stodolami.
Z pohledu královského města lze říci, že Horním předměstím kráčela historie. Taková ta obyčejná. Žili tu řemeslníci, jak napovídá název Kovářské ulice nebo stará jména: Nerudovo náměstí (proč zrovna Nerudovo není úplně jasné) bývalo Hrnčířské, Smetanovo zase neslo jméno Dobytčí trh.
Právě v téhle lokalitě byl ve 20. století objeven slavný žatecký stříbrný poklad. A kdo chce další důkaz o tom, že tudy kráčela historie, nechť si pročte historii Horního předměstí v encyklopedii na webu žateckého muzea: mimo jiné se tam dozví, že Smetanovo náměstí, kde je dnes Finanční a Katastrální úřad, se jmenovalo také Goetheplatz, Rudolf Hess-Platz nebo Reinhard Heydrich-Platz.
Nyní je Nerudovo náměstí poslední lokalitou bývalého Horního předměstí, která nebyla rekonstruovaná. Pokud se to u ní povede jako u náměstí Prokopa Velkého, stane se z opomíjeného náměstíčka další chlouba Žatce.